Registrace | Nákupní košík
Jméno:    Heslo:

o nás  |   prodejní místa  |   kniha navstev  |   kontakt

O víně


MÁME NOVÝ E-SHOP !

JAK SE VÁM LÍBÍ ?




Předtím, než proběhne kompletní vizuální přeměna Vinařtví Procházka na Vinařství Mezi Horami, s.r.o spustili jsme nový E-Shop.

•    Jednoduchý a přehledný - snadná orientace v nabídce produktů.

•    Praktický - dotazy a poptávky je možné odeslat ...

více z vinařství


Víno z Velkých Pavlovic

Víno z Velkých Pavlovic je spolek sdružující malé vinaře pěstující a zpracovávající hrozny v katastru obce Velké Pavlovice.

PŮVOD VÍNA

Předpotopní existence révy vinné má i svůj vědecký základ. Již člověk mladší doby kamenné sbíral plody plané révy a zajisté poznal i opojné účinky zkvašené šťávy z bobulí. Četné nálezy svědčí o tom, že už před šesti tisíci lety se na území Íránu ne Afganistanu a pravděpodobně i ve východní Číně pěstovala vinná réva.

Jedním z mnoha nálezů archeologické expedice v Íránu, uskutečněné v polovině našeho století, byl i džbán s úzkým hrdlem, na jehož dně byla jakási nažloutlá usazenina. Po důkladné analýze bylo zjištěno, že obsahuje kyselinu vinnou v množství, které se vyskytuje výhradně ve vinných hroznech, a terebinovou pryskyřici, jíž se ve starověku až po éru Římanů užívalo ke konzervaci vína. Džbán byl prokazatelně zhotoven mezi lety 5400 a 5000 př.n.l.

Nejstarší víno je tedy plných sedm tisíc let staré a Sumerové z oblasti, kterou dnes prochází hranice mezi Íránem a Irákem, jsou zatím nejstaršími zjištěnými vinaři. A tam můžeme říci, že vinná réva doprovází člověka od počátku jeho existence a víno jako nápoj je spojeno se vznikem civilizace. Okolo roku 3500 př.n.l. bylo vinařství na vysoké úrovni ve staré Asýrii, Babylónii a Egyptě, kde již faraónové prvních dynastií podle hieroglyfických záznamů pěstovali 6 až 8 odrůd vinné révy. Ve starém Řecku, na Krétě a v Thrákii se dá hovořit již o vyspělém vinařství. Odtud se vinařství rozšířilo do Itálie, Španělska a Černomoří. Když začali Féničané zakládat své osady v jižní části Francie, byly jejich součástí přirozeně i vinice, a tak se i místní Galové naučili pěstovat vinnou révu. Dědicové řecké kultury, Římané pak rozšířili pěstování vinné révy po celé své ohromné říši a tak se nejspíše dostalo víno i k nám.


HISTORIE VINAŘSTVÍ

Evropské odrůdy vinné révy mají svůj původ v oblasti Zakavkazska. Víno se zde podle objevů botaniků a archeologů pěstovalo již před 8000 lety. Rod Vitis, z něhož vinná réva (Vitis vinifera) pochází, je však mnohem starší. Otisky listů, semen a pilu dávných předchůdců vinné révy byly objeveny v třetihorních a čtvrtihorních sedimentech. Dokázala pak přežít dvě doby ledové na řadě území jako třeba na severu Afriky, ve Španělsku, Itálii, Řecku, Balkáně a již zmíněném Zakavkazsku.

Vinná réva byla původně popínavá rostlina, jež šplhala po listnatých stromech až do výšky 20 metrů. Nejlépe se jí dařilo v oblastech s teplým a vlhkým létem. Celkem se na zemi vyskytuje více než 60 druhů rodu Vitis, jen jeden z nich – Vitis vinifera – se však užívá k výrobě vína.

Moderní vinařství vzniklo ve chvíli, kdy lidé začali vinnou révu pěstovat a záměrně kultivovat. Pěstovala se nejprve jako keř nebo se sazenice vedly po vhodné přirozené opoře například po stromech jehličnanů, jak se tomu dodnes dělá v oblasti Kappadokie. Nejstarší stopy vinařství byly nalezeny v Zakavkazsku (oblasti Arménie, Gruzie a Ázerbajdžánu) a v Mezopotámii, kde se réva pěstovala již 6000 let před Kristem velmi pravděpodobně i na přípravu vína. Archeologické nálezy z neolitického obydlí v Hajji Firuz Tepe, kde bylo objeveno šest džbánů na víno, se datují do doby 5400 až 5000 před Kristem. Chemický rozbor v nich prokázal stopy zaschlého vína a pryskyřice. Jestli se pryskyřice přidávána kvůli konzervaci, jak se to dodnes dělá u Retsiny, se neví, je totiž možné, že samotné hrozny obsahovaly její velké množství, protože vyrůstaly na stejné půdě jako jehličnany. Kolem roku 3500 před Kristem se již v Mezopotámii s vínem čile obchodovalo.

Překvapivá je také skutečnost, že se víno vyrábělo dříve v Egyptě než v Řecku, ačkoliv se na jeho území vinná réva v přírodě nevyskytovala. Historikové tvrdí, že se sem dostalo obchodem přes Palestinu. Stopy vinařství zde sahají nejméně do doby 2700 let před Kristem. Na egyptských vinných nádobách se objevují hieroglyfy označující jejich původ. Dle historiků jsou to vůbec první vinařské etikety.

Vinařství bylo velmi oblíbeno, jak dokazují četné nálezy nástěnných maleb s motivy vinné révy. Víno se pěstovalo na konstrukcích podobných pergolám, známe i systém zpracování a jejich uchování. Vína byla pravděpodobně velmi koncentrovaná s vysokým podílem alkoholu a zbytkovým cukrem, což znamenalo, že měla poměrně dlouhou životnost.

V Řecku se již pěstování révy povzneslo na umění. Víno a vše s ním spojené bylo zdrojem inspirace pro básníky, umělce, filosofy a malíře. Do pevninského Řecka se dováželo z ostrovů, ale i z Egypta a Středního východu. Každý ostrov produkoval velmi odlišná vína, můžeme zmínit alespoň nejznámější z nich Chios, Samos nebo Lesbos, jejichž produkce se záhy velmi proslavila. Z Řecka se vinařství rozšířilo do Itálie, na Sicílii, do Španělska a do Černomoří. Také další osídlenci Středomoří, Féničané, zakládali rozsáhlé vinice v severní Africe. Když začali zakládat své osady v jižní části Francie, byly jejich přirozenou součástí i vinice, a tak se i místní Galové naučili pěstovat vinnou révu. Rovněž Keltové uměli vyrábět víno. Již před 2500 lety Druidové sbírali bobule popínavých rostlin a vyráběli z nich povzbuzující nápoj. Keltové uměli vyrábět víno. Již před 2500 lety Druidové sbírali bobule popínavých rostlin a vyráběli z nich povzbuzující nápoj.

Dědicové řecké kultury, Římané, pak rozšířili pěstování vinné révy po celé své ohromné říši a tak se s největší pravděpodobností dostalo víno k nám. Již staří Egypťané značili původ vína - výrobcem, ročníkem a vinicí, Řekové pak hodnotili barvu - color a vůni – odor vína a Římané zavedli ještě vzhled - sapor. Vína se pila vesměs hojně ředěná vodou, zejména z důvodu vyššího obsahu alkoholu. Toho se dosahovalo přidáváním medu a rybízu do moštu během výroby. Pro zjemnění chuti se pak přimísily různé aromatické látky jako bylinky, koření, pepř, kůra a ovocné šťávy.

Po pádu Říše římské bylo evropské vinařství téměř zničeno. S příchodem islámské nadvlády byly ničeny vinice plodící hrozny vhodné pro výrobu vín a byly nahrazovány odrůdami poskytujícími hrozny stolní pro přímou konzumaci. Od úplného zániku vinařství zachránila katolická církev, která vysazovala révu po celé Evropě nejen výrobě mešního vína. Ke konci středověku již byla známá řada vinařských oblastí ve Francii, v Itálii, Španělsku a Německu. Vinařství se i nadále potýkalo s nesnázemi jako války, neúroda apod. ale tradice již byla vytvořena. Z této doby pochází většina slavných vín jako italské Piemonte, vína z Burgund, španělské Riojy a malaga, řecká commandaria či portugalská madeira.

V 18. století začíná výroba brandy, v Anglii stoupá obliba rozkvašených vín – šampaňských . Vzniká také první oficiální právní ochrana označení původu vín. Víno se stává oblíbeným nápojem nižších vrstev, což přispívá značně rozvoji výroby. Zatím poslední velký otřes zažilo vinohradnictví na konci 19. století, kdy mšička révokaz Phylloxera Vastatrix zničila téměř celé evropské vinice. Americká réva byla naštěstí odolná, takže naroubované výhonky révy byly opět osazeny. Ve 20. století dochází k zavedení mechanizace a nových postupů, čímž se lepší kvalita hroznů i samotných vín. V 60. a 70. létech se vinařské podniky zaměřily hlavně na kvantitu produkovaného vína na úkor jeho kvality. Tento trend naštěstí opadl a snahou vinařů je dodávat velmi kvalitní a autentické víno.


STRUČNÁ HISTORIE ČESKÉHO A MORAVSKÉHO VÍNA

Za vlády římského císaře Proba byly na jižním Slovensku a Moravě od roku 276 do roku 282 usazeny římské legie. Při vykopávkách u obce Mušov pod Pálavským pohořím byl nalezen mezi jinými i vinařský nůž. Je tedy pravděpodobné, že v této době byly vysazeny první vinice. V době Velkomoravské říše docházelo k pozvolnému rozvoji vinařství slovanského obyvatelstva, zejména v době příchodu křesťanství. Podle pověstí zaslal v roce 892 moravský kníže Svatopluk českému knížeti Bořivojovi a jeho choti Ludmile sud vína na oslavu narození jejich syna Spytihněva. Ti se z vděčnosti zasloužili o první výsadby v Čechách v okolí Mělníka. První zmínka o vinicích na Moravě pochází z roku 1101 a nachází se v darovacích listinách kláštera Benediktýnů v Třebíči. Církevní řády, zejména cisterciáni a premonstráti, měli značný podíl na zakládání vinic na Znojemsku a v Hustopečích. Od druhé poloviny 13. století sílil i zájem měšťanů o zakládání vinic. S příchodem Lichtenštejnů do Mikulova začínala od roku 1249 výsadba vinic na Mikulovsku.

Zároveň vznikají pravidla, upravující hospodaření ve vinohradech a nakládání s vinnou révou, tzv. viniční řády a horentská práva. Roku 1325 na žádost měšťanů omezuje Jan Lucemburský čepování rakouského vína a jmenuje ochutnavače vín, kteří zjišťovali původ prodávaného vína. Karel IV. vydal v roce 1358 nařízení o zakládání vinic pro Prahu a o tři měsíce později pro města královská. Tímto dokumentem ukládal, aby na kvalitních pozemcích a polohách byly zakládány vinice, definoval podmínky platby desátku a určil, jak má být naloženo s těmi, kteří ve vinicích škodí. Zároveň k nám byly dovezeny odrůdy vinné révy z Burgundska a z Porýní. České vinaře pak zbavil konkurence výnosem o zákazu dovážení cizích vín od listopadu do dubna.

I v dalších stoletích se zachovala na Moravě vzestupná tendence v rozvoji vinic. Tuzemští vinaři vedli v průběhů staletí řadu sporů proti rakouským kolegům - vzájemně si totiž konkurovali. Naši vinaři tak začali dovážet svá vína do severnějších oblastí, např. na krakovském trhu v 16. století měla jasnou převahu nad víny jinými. V době vrcholného rozvoje moravského vinařství se plocha rustikálních vinic odhadovala asi na 17 000 ha jen v nejintenzivnějších oblastech krajů brněnského, znojemského a uherskohradišťského. Mnoho vinic bylo roztroušeno i na Hané a daleko severněji. Po hrůzách a pustošení pobělohorského období rozloha moravských vinic klesla až o polovinu. Teprve koncem 17. století dochází k postupné obnově vinic. Došlo ke zkvalitnění obchodování s vínem - začala se více prodávat vína vyzrálá, jež prodělala i několikaletý vývoj na sudu. Cena takových vín byla však vyšší a dokonce i dvojnásobná. Tento poznatek vedl ke zkvalitnění sklepního hospodářství, a tak od II. poloviny 16. a zejména pak v 17. století jsou zámecké sklepy vybavovány velkoobjemovými sudy. V roce 1784 došlo k rozdělení moravských vín do třech jakostních tříd s ohledem na jejich původ.

Se zrušením roboty v roce 1848 a rozpadem šlechtických dominií došlo k poklesu rozloh vinic. Tato skutečnost byla důsledkem celé řady nových faktorů - rozvíjející se průmyslová výroba má za následek změnu životního stylu a stravovacích zvyklostí, větší oblibě se těší pivo a kořalky. Zemědělci ztrácejí zájem o vinice a preferují pěstování méně náročných plodin, zejména cukrovky. Plocha vinic se tak z roku 1837, kdy bylo obděláváno asi 15 000 ha vinic zmenšila na 8 000 ha počátkem dvacátého století. Na poklesu plochy vinic se podílelo i zavlečení révokazu v roce 1890.

V roce 1907 byl vydán první vinařský zákon, v němž se vymezuje definice révového vína a dovolené kroky při jeho výrobě. První světová válka uspíšila úpadek vinařství na Moravě a tak byla roku 1930 rozloha vinic pouze 3 790 ha. Následovala rekonstrukce vinic zaměřená zejména na výsadbu štěpované révy odolné vůči révokazu a zlepšení sortimentu pěstovaných odrůd.

Po konci 2. světové a války a procesu kolektivizace byly vinice obnoveny a vysázeny v širokých sponech vhodných pro mechanizaci viničních prací. V současné době se rozloha vinic na Moravě pohybuje okolo 11 000 ha vinic.


HISTORICKÉ HISTORKY

Josephus Flavius ve svém spisu "O příčinách jevů přírodních" píše, že Noe si po potopě světa všiml plodů révy labrusca rostoucí a nazvané podle cest (labrum). Byly však trpké a kyselé. Všestranně činný Noe tedy smíchal čtvero druhů krve ze zvířat, která zachránil na své arše. Smíchal krev lví, beraní, vepřovou a opičí s hlínou a vytvořil tak humus. Ten dal ke kořenům planě rostoucí révy. Stal se tak tak prvním písemně doloženým šlechtitelem révy vinné. Réva se mu za péči odměnila plody velkými a sladkými. Z nich Noe vyrobil víno - a potom už následovala známá scéna opilosti, obnažování a synovské neúcty. Jako správný otec však Noe po vystřízlivění potomkům vysvětlil, že to byla názorná ukázka toho, co víno dovede. Má totiž vlastnosti všech zvířat, z jejichž krve vzešlo. Lidé se po jeho požití stávají zuřivými lvy, tupými berany, zhýralými všežravými vepři a obtížnými všetečnými opicemi.

Víno prolíná kulturní historii bez ohledu na náboženství, rasy a zeměpisný původ. Jedni ho oslavovali, jiní zatracovali. Ve starém Řecku i Římě, u židů a v celé křesťanské éře patřilo a patří víno ke každodennímu životu. Vedle slov slavných je však v historických písemnostech zaznamenáno i dost varování před následky nadměrného požívání. Pití vína odsuzoval Buddha i Konfucius. Také Mohamed byl jednoznačně proti, a proto jeho věrní pěstují jenom stolní odrůdy určené k přímé konzumaci hroznů či nezkvašeného moštu nebo k sušení na hrozinky.


VINAŘSKÁ PODOBLAST VELKOPAVLOVICKÁ

Plochou vinic se řadí na druhé místo za mikulovskou oblast. Oblast se nachází v nižší nadmořské výšce, viniční tratě se rozprostírají na jižních a jihozápadních svazích.

Oblast je chráněna před severními studenými větry a přístupná teplým jižním větrům a slunečním paprskům. Vlhký a svěží vzduch proudící od atlantického oceánu zpomaluje zrání hroznů, ale přispívá k větší tvorbě aromatických látek.

Ždánicko-hustopečské souvrsví tvoří většinu plochy této oblasti. Střídají se zde vápenité jíly, slíny, pískovce a slepence.

Výborné podmínky tady nacházejí všechny modré odrůdy a to především v polohách s nižší nadmořskou výškou, kde se působením teplého podzimu snižuje obsah kyselin a tvoří se červené barvivo. Z bílých odrůd tu má výbornou jakost Veltlínské zelené, ve výše položených vinicích Neuburské. Dále se tu z bílých odrůd pěstuje Müller Thurgau a Ryzlink vlašský, z modrých odrůd zde obzvlášť vyniká Modrý Portugal a Frankovka.


ODRŮDY PRO VÝROBU BÍLÝCH VÍN

Pro výrobu bílých vín stolních i jakostních převládají v ČR tři základní odrůdy, jež zaujímají polovinu všech vinic. Jsou to dvě odrůdy tradiční, pěstované odedávna na jižní Moravě, hlavně na rakousko-moravském pomezí - Ryzlink vlašský a Veltlínské zelené. K nim pak přibyla po druhé světové válce raněji zrající odrůda vhodnější do severnější části Moravy a do Čech, která pochází ze Švýcarska - Müller Thurgau.


ODRŮDY PRO VÝROBU ČERVENÝCH VÍN

Určit, kolik je vlastně na světě pěstováno modrých odrůd révy vinné se neodvažují ani tvůrci renomovaných encyklopedií. Ostatně už Plinius Starší v "Kapitolách o přírodě" dochází k názoru, že zjistit počet odrůd révy vinné je asi nemožné. V historických pramenech z období starého Říma se dají najít určení devadesáti odrůd, ale už tenkrát se vyrábělo na padesát druhů umělých vín.

I u nás dnes nalezneme si ce hojnost odrůd, ale zákonem - prostřednictvím zapsání do Státní odrůdové knihy - jich bylo v roce 1999 uznáno a tedy povoleno pouhých devět: André, Alibernet, Cabernet Sauvignon, Frankovka, Modrý Portugal, Neronet, Rulandské modré, Svatovavřinecké a Zweigeltrebe.

K výrobě červeného vína se pěstují odrůdy s modře zbarvenými bobulemi hroznů. Tvorba tříslovin a červeného barviva, které jsou hlavními složkami červených vín, je intenzívnější v jižních vinařských oblastech Evropy. Kromě toho se u červených vín vyžaduje nízký obsah kyselin, zvláště kyseliny jablečné. V našich oblastech bývá ve většině let obsah kyselin vyšší, takže bývají naše červená vína "tvrdá" a proti jižním mají méně tříslovin. Proto dost záleží na umění vinaře, aby dovedl i v našich podmínkách chuťově vyladit to, co bohužel naše příroda vždy neposkytuje.


ROZDĚLENÍ VÍN V ČESKÉ REPUBLICE

Kvalitu vína ovlivňuje již vinohradník svou péčí o hrozny ve vinici. V každé fázi vývoje působí na hrozen mnoho vlivů, přičemž nejcitlivějším je období dozrávání bobulí. Významnou roli pak hraje stanovení správného termínu sklizně v nejlepším období zralosti hroznů dané odrůdy v závislosti na podmínkách viniční polohy i příslušného ročníku. Zralé, vyzrálé a ve správném termínu šetrně sklizené hrozny tak předznamenávají  jakost výsledného vína. Podle obsahu jednotlivých látek, především přirozeného cukru, ve vylisovaném moštu se pak vína zatřiďují do jednotlivých jakostních tříd.

Již naši předkové se snažili různými způsoby zajišťovat a kontrolovat určitou jakost svých vín. První nařízení o kontrole jakosti vína v Evropě, a to degustací, zavedl roku 1497 král Vladislav II.Jagellonský. Jeho snahu dále rozvinul například Řehoř Volný, který roku 1784 jako první stanovil pro moravská vína jakostní třídy. Do těch se vína rozdělovala ještě mnoho let poté.

Spolu se vznikem Jednotných zemědělských družstev vstoupila v platnost dne 1.října 1954 Československá státní norma (ČSN), která způsobila značnou uniformitu tehdejší produkce. Při zpracování se neoddělovala vína z přirozeně vyzrálých hroznů od těch, která byla doslazována řepným cukrem.

Začal se klást větší důraz na odrůdu něž na jakost sklizených hroznů. Odrůdy a vína, byly rozděleny do jakostních tříd Ia), Ib), II a III.

Změnou a postupnou novelizací vinařského práva po roce 1989 se opět přešlo k zatřiďování vín do jakostních tříd, a to po německém vzoru, kdy je kladen důraz na odrůdová vína, ale při dodržování stanovené kvality. Základem pro takzvané zatřídění vín do jakostních tříd je stanovena minimální cukernatost. Jedná se o cukernatost moštu vylisovaného ze sklizených hroznů naměřenou ve stupních normalizovaného moštoměru (°NM), tedy obsah cukru v kilogramech na 100 litrů moštu. Kromě vín odrůdových umožňuje nový vinařský zákon z roku 2004 po vzoru francouzském produkci vín s označením V.O.C., tedy víno originální certifikace.


KATEGORIE VÍN

BARVA:

BÍLÉ VÍNO
Vyrábí se  z bílých, růžových nebo modrých hroznů révy vinné. Bílé víno z modrých hroznů se nazývá klaret. Hrozny se lisují ihned nebo několik hodin po pomletí.

RŮŽOVÉ VÍNO
Vyrábí se z modrých hroznů bez nakvášení. Hrozny se lisují krátce po pomletí, nebo se brzy po pomletí zcedí část moštu od slupek a ty se použijí na výrobu červeného vína.
 
ČERVENÉ VÍNO
Vyrábí se z modrých hroznů nakvášením. Hrozny po pomletí kvasí několik dnů až týdnů spolu se slupkami a zpravidla se lisují až po dokvašení.

TŘÍDA A DRUH:

BURČÁK
je částečně prokvašený zakalený hroznový mošt, který se ještě nenazývá vínem. Obsahuje vysoké množství vitamínů skupiny B a nejméně 1% objemové skutečného obsahu alkoholu. V době svého vrcholu. V době svého vrcholu je teplý a obsahuje kolem 6% objemových alkoholu. Vyznačuje se rovněž vyšším obsahem neprokvašeného cukru a někdy také intenzivnějším aroma.

STOLNÍ VÍNO
Vyrábí se z hroznů, které dosáhly cukernatosti nejméně 11° NM. Nesmí se označovat názvem odrůdy.

ZEMSKÉ VÍNO
Vyrábí se z hroznů, které dosáhly cukernatosti nejméně 14° NM. Označuje se názvem odrůdy a nepodléhá zatřídění SZPI. Také se označuje jako moravské zemské víno nebo české zemské víno.

JAKOSTNÍ VÍNO ODRŮDOVÉ
vyrábí se z hroznů, které dosáhly cukernatosti nejméně 15° NM. Označuje se názvem odrůdy.

JAKOSTNÍ VÍNO ZNÁMKOVÉ
víno smí být vyráběno smísením jakostních vín odrůdových. Název vína si může výrobce zvolit podle vlastního uvážení.

JAKOSTNÍ VÍNO S PŘÍVLASTKEM

Kabinetní víno: vyrábí se z hroznů, které dosáhly cukernatosti nejméně 19° NM. 

Pozdní sběr: vyrábí se z hroznů, které dosáhly cukernatosti nejméně 21° NM. 

Výběr z hroznů: vyrábí se z hroznů, které dosáhly cukernatosti nejméně 24° NM. 

Výběr z bobulí: vyrábí se z vybraných bobulí, které dosáhly cukernatosti nejméně 27° NM.

Výběr z cibéb: vyrábí se z vybraných přezrálých bobulí, které dosáhly cukernatosti nejméně 32° NM.

Ledové víno: vyrábí se z hroznů, které byly sklizeny při teplotě -  7 °C a nižší, v průběhu sklizně a zpracování zůstaly zmrazeny a získaný mošt vykazoval cukernatost nejméně 27° NM.

Slámové víno: vyrábí se z hroznů, které byly před zpracováním skladovány na slámě či rákosu, nebo byly zavěšeny ve větraném prostoru po dobu alespoň 3 měsíců a získaný mošt vykazoval cukernatost nejméně 27° NM.


ROZDĚLENÍ VÍN PODLE OBSAHU CUKRU

SUCHÁ
Víno, které prokvasilo na nízký obsah zbytkového cukru, který smí obsahovat:
•    a) max. 4 g/ zbytkového cukru na litr nebo
•    b) max. 9 g cukru v litru, pokud rozdíl zbytkového cukru a celkového obsahu kyselin přepočtený na kyselinu vinnou je 2 gramy nebo méně.

POLOSUCHÁ
Vína se zbytkovým cukrem, který je větší než nejvyšší hodnota stanová pro vína suchá, ale nepřesahuje 12 g v litru vína

POLOSLADKÁ
Obsah zbytkového cukru ve víně je větší než nejvyšší hodnota stanová pro vína polosuchá, ale dosahuje nejvýše 45 g na 1 litr

SLADKÁ
Vína s vyšším obsahem zbytkového neprokvašeného cukru a to jak senzoricky tak analyticky. Zpravidla se jedná o vína speciální, určená pro dlouhé zrání. Obsah alkoholu je u našich tichých sladkých vín nižší (7-11%, toto je časté u vín slámových, ledových či bobulových výběrů). Dle legislativních předpisů se jedná o víno se zbytkovým cukrem ve výši nejméně 45 g na litr.


KLIMATIZOVANÉ SKŘÍNĚ

Představují spásu pro všechny, kteří nemají možnost využívat chladnějšího sklepa. Principiálně jsou ve dvou variantách - s jednou teplotou uvnitř celého prostoru ( obvykle 11-12 stupňů), určené pro dlouhodobé skladování, nebo se stupňovitým nárůstem teploty na jednotlivých policích, což umožňuje mít vína připravená k servírování v ideálních teplotách podle jednotlivých druhů.

Vedle toho uchovávají tyto skříně i ideální vlhkost a v záloze mají ještě jeden trik - kdyby totiž teplota poklesla pod požadovanou hodnotu, jsou schopny vzduch uvnitř ohřívat. Provedení bývá různé.

Naprostou špičku představují francouzské skříně Eurocave, z nichž některé, v luxusním dřevěném obložení, jsou samostatnými solitérními kusy nábytku. Téměř nezbytnou podmínkou pro nákup takové skříně jsou ale dobré známosti na úvěrovém oddělení ČNB. Obdobnou technickou dokonalost nabízí jiná francouzská firma - Provintech. I tyto skříně ovšem cena prakticky vylučuje z dosahu možností individuálního zájemce.

O něco rozumněji vychází skříně Oenosystem a patrně finančně vůbec nejpřístupnější variantou jsou skříně Liebherr, které sice designem připomínají běžné chladničky, ale po technické stránce poskytují vše podstatné. Další možnou variantou jsou skříne Baumatic, které se vyrábějí i v malém provedení.


SPRÁVNÁ DEGUSTACE VÍNA

"Nejprve se podívej skrz pohárek na slunce, abys mel radost z barvy. Potom přivoň k vůni tomu buketu. Pak si přiťukni a podrž skleničku u ucha. Uslyšíš potopené zvony. No a potom - nepij. To už nestojí za to. To nech barbarům."

JAK PÍT VÍNO

Jako první chutnáme víno bílé, dále víno červené a na závěr vermuty. Suchá vína se podávají před víny sladkými, lehčí vína před silnějšími a mladší ročníky před staršími. Víno naléváme do jedné třetiny skleničky, zvolna po stěně sklenky. Pro neutralizaci chuti zakusujeme chléb, nebo kousek neutrálního sýra.

SMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ

ZRAK - nám zprostředkuje první kontakt s vínem. Zrakem posuzujeme čistotu, čirost, jiskru a barvu vína, u sektu ještě perlení. Nemalý důraz je tedy kladen na čistotu skleniček. Ty by měly být tenkostěnné, bezbarvé, neobroušené a suché. Přednost dáváme skleničkám na stopce. Sklenku pozvedneme na úroveň očí, mírně nakloníme a vínem zatočíme, čímž prozkoumáme vzhled. Víno by mělo mít čirý vzhled s jiskrou, povoleny jsou ojedinělé jasné krystalky vinného kamene.

ČICH - po vizuálním hodnocení ke sklence vína přivoníme. Jemným mícháním vína ve skleničce docílíme uvolňování vonných látek, které patří také k velkému smyslovému zážitku. Tvarem a velikostí sklenice můžeme docílit různé varianty čichových vjemů, zjišťujeme jejich intenzitu vůně. Víno by mělo mít výraznou typickou vůni pro danou odrůdu, bez chorob a vad. Tolerovány jsou menší odchylky ve výraznosti a typičnosti. U přívlastkových vín by měla vůně být navíc výrazná a typická s ohledem na stupeň vyzrálosti, užitou technologii a také vinařskou oblast.

CHUŤ - víno se má ochutnávat po malých doušcích, poválet na jazyku a podržet chvilku v ústech. U odrůdových vín by mělo mít výraznou, harmonickou, odpovídající a typicky odrůdovou chuť. U vín přívlastkových čistou, odrůdovou a harmonickou chuť. Ve všech druzích bez nemocí a vad.


VÍNO A SÝRY

Historie sýra, stejně jako historie vína, je neuvěřitelně dlouhá a ve svých počátcích značně mlhavá. Možná, že k oblibě kombinace víno-sýr přispěli staří Římané, kteří nejen zdokonalili výrobu sýra a vína, ale obě tyto komodity často společně nabízeli na svých stolech. Dokonce i římští vojáci pravidelně fasovali víno a sýr.

I ve středověku měl sýr významné postavení. Stal se důležitou potravinou v postních dnech. Kořeny druhů sýrů najdeme v klášterech. A pochopitelně v klášterech nacházíme i rozsáhlé vinné sklepy. Takže možná vděčíme právě církvi za oblíbenou kombinaci vína a sýra...

A možná je vše úplně jinak. I dávný sedlák mohl poznat krásu snoubení vína a sýra, protože oba produkty měl ve svém sklepě.

Nikoho asi nepřekvapí, že už v šeré historii měla Francie pověst nejlepšího výrobce sýrů. Francouzi si od věků uměli užívat života a dobrých věcí, proto se tu sýry dostali brzy na stoly bohatých vrstev a rychle se měnily z čerstvých jednoduchých sýrů pro chudinu ve vyzrálé gastronomické pochoutky. A zcela jistě ani tady nechybělo k dobrému sýru dobré víno. Ve francii 17. století leží základy "vědecké" kombinace vín a sýrů, případně vín a sýrových výrobků. Sýrový odér a buket vín se dostaly do etikety smetánky spousty Ludvíků.

Velmi dlouhou historii sýra a vína najdeme v Itálii, Švýcarsku, Německu a Španělsku. Skvělé sýry se ode dávna vyrábějí ve Velké Británii, Nizozemsku a Dánsku.

K úspěšnému snoubení vína a sýrů nemusíme vždy striktně dodržovat regionalitu obou komodit. Vždy ale musíme dodržet základní pravidla snoubení - k jemnému jemné, k lehkému lehké, k výraznému výrazné a k těžkému těžké.


VÍNO A OLIVY

Olivy provázejí víno dlouhá století a milovníci vína si dnes zřejmě ani neumějí představit konzumaci vína bez těchto drobných kousků slaných, pikantních plodů na přikousnutí.              

Oliva je plodem Olivovníku evropského, který již nejméně 5000 let roste a plodí ve středomořských oblastech - Řecku, Kypru, Izraeli, Itálii, Francii, Španělsku, Portugalsku a arabských zemích severní Afriky.

Olivy i olivový olej mají blahodárné zdravotní a výživové vlastnosti, které byly na počátku našich časů považovány za posvátné.

Oblíbené černé olivy většinou nerostou jako černé hned na stromě, ale pomocí oxidativních metod a macerace jsou vyrobeny ze vhodných druhů dobře vyzrálých zelených a hnědých oliv.

Odborníci posuzují olivy vždy s peckou a u některých národů se dokonce traduje, že několik polknutých pecek během konzumace vína chrání od ranní kocoviny.

Olivy jsou jako víno. Chce-li člověk najít to pravé, musí se olivami doslova projíst. Ideální je spojit "projídání" olivami s "propíjením" vínem a máte před sebou několik příjemných let hledání oblíbených potravin a pochutin.

 


CHARDONNAY

Zápis do Státní odrůdové knihy 1987

Odrůda pochází z Burgundska a pravděpodobně vznikla samovolným křížením (Pinot noir x Heunisch), jak bylo zjištěno genovou analýzou.

Původně se předpokládalo, že to je mutace Rulandského bílého (Pinot blanc), a proto se ve Francii označovala jako Pinot Chardonnay nebo Gamay blanc. V rakouském Štýrsku jako Morillon a v Německu a Alsasku jako Weißer Clevner. U nás se od nepaměti pěstovala ve smíšených výsadbách s Rulandským bílým. V současné době patří mezi módní bílé odrůdy a poskytuje nepochybně spolu se Sauvignonem a Ryzlinkem rýnským nejkvalitnější bílá vína na světě. Chardonnay je rozšířenou odrůdou po celé západní i východní Evropě.

Výraz vína se mění podle klimatických a půdních podmínek. V chladnějších klimazónách bývají sice vína plná, ale úzká a často mívají ocelovou kyselinu, na těžkých půdách minerální charakter a někdy zelené tóny ve vůni. K optimální zralosti takových vín dochází až po 8–10 létech. V chladnějších podmínkách je důležité volit jen ty nejlepší polohy, snížit sklizně, sklízet v pozdních termínech a volit vhodné klony. Takový typ vína bývá často využíván pro výrobu šumivých vín. Při usměrněné sklizni voní pak Chardonnay po zelených jablkách a při stárnutí přicházejí vůně akátů a hrušek, citronů a grapefruitů, medu a nakonec lískových oříšků. Při vinifikaci v barrique vystupuje aroma toustování.

Chardonnay z teplých klimazón mívá tropický charakter s vůní manga, smetany, banánů, ananasů, žlutého melounu a někdy medu i karamelu, případně toustování barrique. Taková vína stárnou rychleji a optimum jejich zralosti bývá dosaženo ve 3.–5. roce.

Pro kvalitu vín odrůdy Chardonnay je důležité, aby se vždy zpracovávaly hrozny dobře vyzrálé na suché víno s vyšším obsahem alkoholu. Zbytkový cukr víno nepříjemně rozšiřuje. Víno se hodí pro slavnostní příležitosti k pokrmům s bílým masem, ke smetanovým omáčkám, k paštikám a k plodům moře.

Základní charakteristika jakostního vína

 

Zelenožlutá až nazlátlá barva, z chladnějších klimazón bývá vůně po zelených jablkách s příměsí akátu, ve vyzrálejším víně je cítit med a lískové oříšky, v chuti minerální křemenný charakter vína. Z teplých klimazón mango, smetanu, banán, ananas, žlutý meloun. Víno je velmi plné, někdy v mládí s výraznějšími kyselinami.

 

Stolování

 

Víno se hodí pro slavnostní příležitosti. Dobře doplňuje hustší polévky, pokrmy s bílým masem a smetanové omáčky. Dále je vhodné k paštikám a k plodům moře.


MÜLLER THURGAU

Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Odrůda má ve Švýcarsku název Riesling x Silvaner podle domněle provedeného křížení mezi těmito odrůdami, které uskutečnil prof. Herrmann Müller, původem ze švýcarského kantonu Thurgau, v roce 1882 ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu v Geisenheimu v Německu, kde tehdy vyučoval botaniku. I další synonymum Rivaner, pocházející ze Slovinska, se opírá o domnělé křížení. V současné době dokázal dr. F. Regner z Vinařské školy v Klosterneuburgu pomocí genové analýzy, že se ve skutečnosti jedná o křížení Ryzlink rýnský x Madlenka královská. Odrůda se rozšířila po všech severnějších vinařských oblastech Evropy i do zámoří.

Keře jsou středně bujného růstu, mají pětilaločné listy s hlubokými výřezy a řidší olistění. Plodnost je vysoká a pravidelná, mrazuodolnost nízká a též odolnost proti houbovým chorobám je nízká. Náročnost na polohy není vysoká, půdy potřebuje hluboké a živné.

Vysokou jakost vína poskytuje jen při sklizni úměrné stanovištním podmínkám. Z vysokých sklizní, které se dají snadno docílit, je víno řídké a hořké. Vcelku se dá konstatovat, že za optimálních podmínek je víno světlé barvy se zelenožlutým odstínem. Ve vůni se ozývají tóny muškátu spolu s dalšími ovocnými odstíny v závislosti na výšce sklizně, na počasí daného ročníku a na reduktivnosti školení vína. Mohou to být vůně nezrale travnaté, citronově muškátové, angreštové či černorybízové. Správně zvládnutou technologií by se mělo vytvořit víno blízké všeobecné představě v tom smyslu, že se jedná o víno, které je nejlépe pít jako mladé, svěží, pobízející ke konzumu na základě nižšího obsahu alkoholu, dostatečně výrazného, ale ostatním látkám přiměřeného obsahu kyselin, s užšími tóny muškátově ovocných vůní a s hladkým odchodem, který vyvolává dojem šťavnatosti a pobízí k dalšímu doušku.

Základní charakteristika jakostního vína

Zelenožlutá barva, muškátově ovocná vůně s tóny grepu či broskve. Středně plné, harmonické a příjemně pitelné víno, nenáročného a svěžího charakteru.

Stolování

Vína odrůdy Müller Thurgau jsou víny ke každodennímu pití k prosté stravě a při společenské zábavě. Hodí se k předkrmům, zeleninovým polévkám, rybě nebo k bílým měkkým sýrům. Téměř povinně by se měl Müller Thurgau podávat ke grilovanému pstruhovi.

Doporučujeme podávat při teplotě 9-11 °C


SAUVIGNON

Zápis do Státní odrůdové knihy 1952

Odrůda pravděpodobně pochází z francouzského regionu Bordeaux nebo z oblastí na Loiře. Nové genetické poznatky ukazují na to, že vznikl asi ze samovolného křížení mezi odrůdami Chenin blanc x Tramín. Francouzský název je Sauvignon blanc nebo Sauvignon jaune a je nutné ho dobře odlišovat od méněcenné odrůdy s velkým hroznem Sauvignon vert čili Sauvignonasse. Tu a tam se ještě vyskytuje mutace šedá Sauvignon gris s vyšší cukernatostí a s méně pronikavým aromatem a mutace růžová Sauvignon rosé, která je méně zajímavá. Německé synonymum je Muskat-Sylvaner a někdy v Rakousku užívané Feigentraube, které se kdysi užívalo i u nás – Fíkový hrozen. Pod tímto pojmenováním ho k nám pravděpodobně zanesli Habáni.

Když byl francouzský král Jindřich IV. Navarrský (1553–1610) kojencem, tišil pláč dítěte jeho dědeček tím, že mu potíral rty rozetřeným česnekem a máčel mu je vínem Sauvignonu. V dospělosti se stal král velkým vyznavačem francouzských vín, jmenovitě Sauvignonu.

Keře mají bujný růst, hustě olistěné letorosty s četnými zálistky a menší, světle zelený, na okrajích zvlněný list. Hrozny jsou malé, válcovité, hustě osazené menšími, zelenožlutými bobulemi s tlustší slupkou a výrazně aromatickou dužninou. Zrání hroznů je středně pozdní až pozdní. Mrazuodolnost i odolnost vůči houbovým chorobám jsou nižší, plíseň šedá napadá bobule i třapinu často.

Sauvignon vyžaduje velmi dobré svahové polohy s chudšími, nejlépe štěrkovitými půdami. Na úrodných půdách roste příliš bujně. Vyšší půdní a vzdušná vlhkost ovlivňuje příznivě vznik aromatických látek.

V závislosti na ročníku, na stanovišti, na době sběru a na technologii tvorby vína se vyvíjejí různé typy vína. V méně příznivých ročnících, v severnějších oblastech a při vyšší vlhkosti vznikají travnaté, kopřivové, paprikové tóny ve vůni i chuti. Při vyšším slunečním svitu a lepší vyzrálosti hroznů se začínají objevovat ovocné tóny.

Napřed černorybízové, angreštové, kiwi se zábleskem citronu, pak u měkčích a kulatějších vín broskve, nektarinky a meloun. U sladkých výběrů meruňka, pomeranče, ananas i marcipán. Ze zámoří tropické ovoce.

Z vyšších sklizní a horších ročníků mohou být vína Sauvignonu lehká a tvrdá, ale většinou se setkáváme s víny plnými, často i s minerální příchutí, hlavně na půdách křemičitých (Sancerre) nebo s víny tělnatějšími na půdách hlinitých či s filigránskou stavbou a bohatou hrou vůní z půd vápenitých. Intenzita aromatických látek, kterou vnímáme v mladých vínech současně se svěžestí mladého vína, je pro mnohé milovníky Sauvignonu velmi svůdná. Zráním Sauvignonu na láhvi se většinou ony mladistvé tóny ztrácejí a ve víně se rozvíjí hlavně láhvová zralost, s níž narůstá i vyšší barevný tón vína a jeho plnost. Aromaticky výrazná a suchá vína Sauvignonu jsou vhodná jako vína aperitivní nebo ke studeným předkrmům. Hodí se i ke chřestu a ke kozím sýrům. Plnější a zralá vína ke kořeněným jídlům, k těstovinám s gorgonzolou nebo rybí omáčkou, k vařené šunce, k bílým masům se smetanovými omáčkami apod.

 Základní charakteristika jakostního vína

Zelenožlutá barva, většinou se vyskytují primární vůně. U mladých vín z méně příznivých ročníků to je kopřiva, travnatost až papriková nezralost. U vín z dobře vyzrálých hroznů jsou vůně černorybízové, angreštové a směs citronů s kiwi. Vína jsou plná a při láhvové zralosti velmi plná, mnohdy s minerální příchutí. Vjem trvá dlouho.

Stolování

Hodí se k jídlům z mořských produktů. Pěkně umocní chuť ryb, zeleninových jídel a lehce kořeněných masových pokrmů. Výborný k uzeným makrelám. Dobře poslouží i jako osvěžující aperitiv nebo ke studeným předkrmům. Hodí se i ke chřestu a ke kozím sýrům. Dále se hodí k vařené šunce nebo bílým masům se smetanovými omáčkami. Pozdní sběry a výběry jsou dobrým společníkem sladkých dezertů.

Doporučujeme podávat při teplotě 11-13 °C


MUŠKÁT OTTONEL

Zápis do Státní odrůdové knihy 1952

Odrůda francouzského původu, kterou vypěstoval ze semene Robert Moreau v Angers a je pravděpodobným křížencem odrůd Chrupka bílá a Muškát žlutý. Je středního až slabšího růstu. Hodí se jen do živných půd s nízkým obsahem vápna, neboť vápno nesnáší. V suchých půdách roste příliš slabě. Mrazuodolnost je dobrá, ale je náchylný na sprchávání květenství, k němuž dochází při nepříznivém počasí nebo vlivem použití měďnatých preparátů na ochranu proti plísni révové.

Nesnadné pěstování a nejisté výnosy zatlačily tuto odrůdu do pozadí, přestože dává velmi jemná muškátová vína a hlavně velmi příjemný tón muškátové vůně a chuti. Vína mohou být plná a harmonická, pokud mají příznivý obsah kyselin a jsou reduktivně vyškolena. Ale často se setkáváme s víny přívlastkovými z přezrálých hroznů, která postrádají úměrné množství kyselin, jsou široká, mrtvá, s vyššími barevnými odstíny a s hořkým odchodem. K dosažení vysoké jakosti vína musí mít producent dostatečné technologické zkušenosti s touto odrůdou. Podle zkušeností z Rumunska (Murfatlar) nebo z Rakouska (Burgenland) je možné vytvořit z přezrálých hroznů této odrůdy vynikající přírodní dezertní vína.

Hrozen je atraktivní a bobule nesmírně jemné muškátové chuti přímo přitahují milovníky aromatických stolních hroznů.

Základní charakteristika jakostního vína

Světle žlutá barva, velmi jemná a čistá muškátová vůně, středně plná a velmi harmonická chuť, někdy s nižším obsahem kyselin, kratší dojem.

Stolování

Vína Muškátu Ottonelu se nejčastěji kombinují  s předkrmy z husích jater nebo se sladkými dezerty. Mohou sloužit jako lehký suchý aperitiv.

Doporučujeme podávat při teplotě 11-13 °C


NEUBURSKÉ

Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Pochází z Rakouska, kde se pěstuje pod názvem Neuburger a o jeho vzniku se vypráví, že réví této odrůdy bylo v šedesátých létech 19. století vyplaveno Dunajem na břeh u Oberarnsdorfu v oblasti Wachau. Réví nalezli vinaři Ch. Ferstl a F. Marchendl a vysadili v obci Arnsdorf do svých vinic a v roce 1872 vyrobili z první sklizně překvapivě dobré víno. Podle současných poznatků genové analýzy se jedná o nahodilého křížence mezi odrůdami Veltlínské červené a Sylvánské zelené.

Je to odrůda bujného růstu, s málo dělenými listy. Má hrozny malé až střední, kompaktní a s kulatými žlutozelenými bobulemi, které nesou na tlusté slupce tmavé tečkování. Dužnina je slizká, velmi příjemné chuti, a proto hrozny lákají k přímému konzumu. Mrazuodolnost i odolnost proti houbovým chorobám je nízká. Zrání hroznů je středně pozdní.

Neuburské bývalo na Moravě více rozšířeno a do značné míry potlačilo dříve nejvíce rozšířené Sylvánské zelené. Hlavní příčinou jeho rozšiřování byla vhodnost do sušších, prudce svahovitých poloh. Je náchylnější na sprchávání květenství, ale tomu se dá zabránit štěpováním na slaběji rostoucí podnože a snížením dávek dusíkatých hnojiv.

Vína Neuburského mají žlutou a u vyšších predikátů zlatožlutou barvu. Mladé Neuburské má jemné aroma připomínající ořechy a kvalita mladého vína bývá průměrná. Vyšší a zajímavější kvality se dosahuje ležením vína na láhvi. Víno se ležením zaplňuje a přibývá buketních látek červeného ovoce, zvyšuje se viskozita vína a vzrůstá sametový dojem v ústech. Dochuť vína je harmonická, neutrální a dlouhá. Z průměrného mladého vína se stává často přitažlivé, láhvově zralé víno neutrálního typu, které výborně doprovází jídla s hustými omáčkami, pečenou drůbež nebo drůbeží paštiky.

Základní charakteristika jakostního vína

Světle zlatožlutá barva, v mladém víně jsou vůně ořechů a ve zrajícím přecházejí do vůní červeného ovoce. Stoupá viskozita vína a objevují se vůně smetany. Středně plné až plné víno hebkého charakteru.

Kvalita mladého vína bývá průměrná. Vyšší a zajímavější kvality je dosahováno ležením vína na láhvi. Víno se ležením zaplňuje a přibývá buketních látek červeného ovoce, zvyšuje se viskozita vína a vzrůstá sametový dojem v ústech. Dochuť vína je harmonická, neutrální a dlouhá. Z průměrného mladého vína se stává často přitažlivé, láhvově zralé víno neutrálního typu.

Stolování

Výborně doprovází jídla s hustými omáčkami, pečenou drůbež nebo drůbeží paštiky. Hodí se i k vařeným masům, přírodní úpravě hovězího, k vydatnějším, ale neutrálním jídlům. Dále může doplňovat bílé sýry či zeleninové polévky.

Doporučujeme podávat při teplotě 9-11 °C


RYZLINK RÝNSKÝ

Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

 

Pěstování Ryzlinku rýnského se dá doložit v Německu od roku 1435. Odrůda však nebyla příliš oblíbena a pěstovala se jen ve směsi s jinými odrůdami, kdy nemohly vyniknout její jedinečné vlastnosti hlavně proto, že hrozny této pozdní odrůdy bývaly sklízeny spolu s ostatními příliš brzy. Teprve v 18. století se poznala vysoká hodnota této odrůdy a přišlo se na to náhodně, když v roce 1775 přivezl kurýr do benediktinského kláštera v Johannisbergu v Porýní s velkým zpožděním povolení ke sběru hroznů od převora benediktinského řádu, který sídlil ve Fuldě. Mniši v Porýní čekali trpělivě na povolení, přestože již velká část hroznů byla napadena ušlechtilou plísní. Při sklizni zpracovali zdravé hrozny odděleně od hroznů nahnilých. Jaké bylo jejich překvapení, když z hroznů napadených ušlechtilou plísní byl ten nejlepší Ryzlink, jaký do té doby nikdo ještě nepil.

 

Současné genetické studie ukazují, že Ryzlink rýnský je pravděpodobně nahodilým křížencem mezi odrůdou Heunisch a semenáčem Tramínu. Dnes se Ryzlink rýnský pěstuje po celém světě a je zařazován mezi nejkvalitnější odrůdy pro bílá vína. Nejvíce jsou ceněny vyšší stupně vín predikátních.

 

Jeho  synonyma:

Rheinriesling nebo jen Riesling v Německu, Petit Riesling ve Francii, Rajnaj Rizling v Maďarsku, Graševina v Chorvatsku, White Riesling v USA, u nás kdysi Starosvětské.

 

Letorosty jsou vzpřímené, středního až bujného růstu. Listy středně velké s vrásčitým povrchem. Dřevo vyzrává brzy a velmi dobře. Hrozen je malý až střední, s malou, kulatou bobulí zelenožluté barvy. Slupka je pevná, dužnina jemně aromatická.

 

Mrazuodolnost je velmi dobrá, odolnost proti houbovým chorobám dobrá. Třapinu napadá plíseň šedá často před úplnou zralostí a hrozny pak padají na zem. Na plně vyzrálých bobulích se objevuje ušlechtilá plíseň hlavně v polohách, kde jsou časté podzimní mlhy. Ryzlink rýnský vyžaduje výborné jižní viniční polohy, nejlépe svažité.

 

Vysoké jakosti vína se dociluje hlavně na záhřevných, méně zvětralých prvohorních půdách s vyšším podílem skeletu nebo na půdách břidličnatých. Na těžkých půdách bývají vína širší, méně charakteristická, postrádající ovocnost a svěžest. Plodnost je dobrá a pravidelná, hrozny se sklízejí velmi pozdě, koncem října a v listopadu a jsou vhodné pro ledová vína. 

 

Vína Ryzlinku rýnského mají zelenožlutou barvu a s přibývající zralostí se objevují zlatavé odstíny, u bobulových výběrů až jantarové. Jeho vína vynikají širokou škálou vůní podle půdního typu a ročníku. Vůně mohou být ovocné – broskev, nezralé jablko, citronová kůra, kdoule a u měkčích vín i meruňka, ananas. Mohou být i kořenité, minerální, zemité i kouřové. Při zrání vína se objevuje med, marcipán, mandle a hrozinky. Z příliš horkých lokalit může zavánět petrolejem a kerosinem, to když je většina bobulí sluncem opálena do hnědava.

 

V chuti ryzlinkových vín hraje velkou úlohu kyselina a její zralost. Od ocelové kyseliny v nezralých ročnících, přes příjemně říznou až po svěže zralou, která je nezbytnou součástí velkých vín výborných ročníků a současně oporou tvorby buketu a chuťových látek láhvové zralosti. Nejtypičtěji se „ryzlinkový fenomén“ projevuje ve zralých, suchých, kabinetních vínech. Ve vyšších stupních predikátních vín je postupně onen fenomén překrýván narůstajícím tělem vína, případně tóny zralosti vyprodukovanými ušlechtilou plísní. Taková vína jsou jistě neméně zajímavá a přinášejí jiný druh požitku. Kabinetní vína jsou jedinečným doprovodem ke studeným předkrmům, pozdní sběry k pstruhům i jiným rybám v různých úpravách, sladké výběry k desertům. Jakostní vína Ryzlinku rýnského jsou vhodná k lehčím úpravám drůbeže.

 

Základní charakteristika jakostních vín

 

Žlutozelená barva, velmi decentní a éterická vůně s náznakem lipového květu, případně broskví, meruněk, ananasu a při vyzrávání kdoulí. Minerální plnost přechází do pepřnaté kořenitosti láhvově zralého vína, které se vyznačuje elegancí díky zvýrazněné souhře mezi kyselinami a extraktivními látkami.

 

Stolování

 

Jakostní vína Ryzlinku rýnského jsou vhodná k lehčím úpravám drůbeže. Kabinetní vína jsou jedinečná ke studeným předkrmům a telecímu masu. Pozdní sběry se hodí k pstruhům i jiným rybám v různých úpravách. Sladké výběry doprovázejí dobře dezerty. Vína Ryzlinku rýnského jsou vhodná k dlouhodobému posezení s malým zákuskem.

 

Dobrý ryzlink poslouží jako báječný aperitiv, ale i doprovod k mnoha jídlům, jež by přehlušila chuť jiných vín, například k čínským a slabě kořeněným pokrmům.

 

Doporučujeme podávat při teplotě 9-11 °C


RYZLINK VLAŠSKÝ

Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

 

Původ je zatím neznámý a k Ryzlinku rýnskému nemá žádný příbuzenský vztah. Je nejvíce rozšířen v jihovýchodní Evropě, v severní Itálii, Maďarsku, Slovensku, Rakousku a u nás. V Rakousku je nazýván Welschriesling, Olaszrizling v Maďarsku, Laški rizling a Rizling italijanski na Balkáně, Riesling italico v Itálii.

 

Růst je střední, list středně velký s ostrým zoubkováním okrajů, většinou méně dělený, světlejší barvy. Dřevo vyzrává velmi dobře a borka má žlutavou barvu. Hrozen je válcovitý, na dlouhé stopce, někdy s přívěsným hrozínkem. Bobule je malá, kulatá, žlutozelená, s černou tečkou na vrcholu. Slupka je slabá a pevná, obsah řídce šťavnatý s pronikavou kyselinou. Mrazuodolnost je velmi dobrá, odolnost proti houbovým chorobám střední. Trpí vadnutím třapiny. Zrání hroznů je velmi pozdní.

 

Vína se vyznačují vyšším obsahem kyselin, které mohou být až ocelové, při lepší vyzrálosti hroznů a nižší sklizni jsou svěže pikantní a ve vyšších stupních přívlastkových vín působí příjemným zralým dojmem, tvoříce harmonii se zbytkovým cukrem.

 

Vína Ryzlinku vlašského zachycují celou kvalitativní škálu bílých vín počínaje lehkými a prostými, tvrdými víny stolními ke svačinám s uzeninou, která přinášejí osvěžení při namáhavé manuální práci; přes svěží vína jakostní, z nichž zavoní rybíz či angrešt a na vápenité půdě kytice lučního kvítí; až po delikátní, medově vyzrálá vína výběrů s příchutí hrozinek, podbarvená citronovými tóny jemné botrytidy.

 

Ryzlink vlašský dával vždy vítanou surovinu pro šumivá vína a je stále důležitou složkou všemožných vín známkových, v nichž tvoří páteř směsi, která by se bez jeho přítomnosti mohla zbortit do měkce se rozplývající unylosti.

 

Základní charakteristika jakostních vín

 

Žlutozelená barva, u mladých vín převažují ovocné tóny rybízu, případně angreštu, později se objevují vůně lučního kvítí, které se pojí s pikantní kyselinou, střední plností, svěžestí a velmi dobrou pitelností. Z méně vyzrálých hroznů bývá kyselina až ocelově tvrdá.

 

Stolování

 

Dobře se uplatní jako aperitiv ke studeným předkrmům a k celé paletě jídel jednoduché, všední kuchyně. Hodí se k zeleninovým polévkám a bílým sýrům, k lehké úpravě ryb či jemným paštikám. Jako vinný střik dobře uhasí žízeň.

 

Doporučujeme podávat při teplotě 9-11 °C


RULANDSKÉ ŠEDÉ

Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Původní francouzský název Pinot gris, v Itálii Pinot grigio, v Německu Ruländer podle obchodníka vínem J. S. Rulanda, který rozšiřoval odrůdu ve Falci. Někdy se v Německu setkáváme s označením suchých vín jako Grauburgunder a vín se zbytkem cukru jako Ruländer. V Maďarsku Szürkebarát (šedý mnich) podle mnichů cisterciáků, kteří na přání císaře Karla IV. vysadili odrůdu u Balatonu. Tokayer v Alsasku. Původní český název Roučí šedé.

Pinot gris vznikl mutací z Pinot noir a je rozšířen po celém světě. Růst i olistění jsou střední, list málo dělený, dřevo vyzrává dobře. Mrazuodolnost je dobrá, odolnost proti houbovým chorobám je též dobrá, jen plíseň šedá napadá kulaté bobule s jemnou, šedomodrou slupkou častěji. Plná vína dává na hlinitých půdách, ale jako jedna z mála bílých odrůd dává plná vína i na půdách štěrkovitých a písčitých, jsou-li keře udržovány při dostatečně bujném růstu. Pro pravidelné a dobré sklizně je bezpodmínečně nutné vysazovat dobře prošlechtěný materiál uznaných klonů. Neselektovaný materiál je náchylný na sprchávání a střídavou plodnost.

Pinot gris je odrůda, od jejíchž vín se očekává plnost, hebkost, vysoký extrakt, pomerančové tóny ve vůni spojené s dojmy medovosti. K dosažení typičnosti je nutná vyzrálost alespoň na stupeň pozdního sběru a výše. Pak se objevuje ve vínech i vyšší obsah alkoholu a glycerolu, čímž se do jisté míry imituje sladký vjem, který spolu se skutečným zbytkem cukru vyrovnává převahu alkoholu nad kyselinami, jejichž obsah je nutné při vinifikaci bedlivě hlídat, podobně jako barevný tón vín, který může při nedostatečně rychlém zpracování šedomodrých hroznů vystřelit až do růžova.

Výběry a bobulové výběry lze při dostatečném obsahu kyselin zařadit mezi bílá vína nejvyšší jakosti za předpokladu dostatečně vysokého extraktu. Naproti tomu přišli Italové s myšlenkou dobýt některé evropské trhy lehkým, svěžím a jemně aromatickým Pinot grigio z vysokých sklizní v oblasti Veneto a uspěli excelentně zejména v Německu u mladých lidí. Pinot gris se v menší míře rozšířil i do zámoří, odkud přicházejí jeho vína ovocných vůní po jablkách, hruškách, mangu, květinách a dokonce i po kozím pysku.

Základní charakteristika jakostního vína

Zlatožlutá barva, medově nasládlá vůně s jemným pomerančem. Velmi plné víno, obvykle s vyšším obsahem glycerolu i alkoholu, harmonické, vláčné s utlumeným působením kyselin a s dlouho trvající dochutí.

Stolování

Vína Rulandského šedého doprovázejí nejčastěji hutná a kořeněná jídla nebo rybí speciality. Sladké výběry jsou vhodné k dezerům. Suchá vína se hodí k těžší úpravě drůbeže nebo k hustším polévkám.

Podáváme při teplotě 10-12°Ccharakteristika ja


VELTLÍNSKÉ ZELENÉ

Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

 

S velkou pravděpodobností pochází z Rakouska, jak nasvědčuje kdysi užívaný název „Mouhartsrebe“ podle vrchoviny Manhartsberg. Rakouský název Grüner Veltliner se užívá až od 18. století. Před tím se hlavně užívalo pojmenování Grüner Muskateller nebo Weißgipfler. I na Moravě bylo dříve užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Jedním z rodičů je pravděpodobně Tramín. Odrůda se pěstuje také v Maďarsku – Zöldveltelini – a na Balkáně – Veltlinac zleni.

 

Růst je střední až bujný, dřevo vyzrává dobře, olistění je středně husté, list střední, pětilaločný, hluboce dělený. Hrozen velký, křídlatý, hustý. Bobule střední, kulaté, zelenožluté. Slupka středně silná, dužnina šťavnatá, chuť kořenitá, někdy až jemně muškátová. Odolnost proti mrazu dobrá, proti houbovým chorobám střední až nižší. Zrání hroznů je pozdní, a proto vyžaduje výborné polohy. Vhodné jsou hlubší hlinité nebo sprašové půdy.

 

Víno má zelenožlutou barvu a jako mladé voní svěžestí, pepřnatostí a někdy i lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá. Při zrání na láhvích se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které posléze zanikají a nejvíce kraluje mandlová chuť zjemněná u predikátních vín vyšších stupňů sametovou plností.

 

Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu šumivých vín.

 

Základní charakteristika jakostního vína

 

Zelenožlutá barva. Víno s větší škálou aromatických látek podle složení půdy vinice. Na hlubokých hlinitých půdách dominuje vůně lipového květu, na štěrkovitých půdách prvohorních jsou vůně i chuť hořkomandlové, na půdách sprašových se objevuje kořenitost přecházející do pepřnatosti. Při zrání vína v láhvích se objevují mandlové tóny. Vína jsou středně plná a podbízivá.

 

Stolování

 

Jsou oblíbená k dennímu stolování a ředěna vodou jako vinný střik tiší žízeň. Veltlínské zelené lze kombinovat se širší škálou pokrmů. Mladá vína jsou vhodná ke studeným masům, vyzrálá k hovězímu a k neutrálním omáčkám.

 

Doporučujeme podávat při teplotách 10-12 °C


ANDRÉ

Zápis do Státní odrůdové knihy 1980

Odrůdu vyšlechtil ing. J. Horák ve Šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích křížením (Frankovka x Svatovavřinecké) a byla nazvána na počest CH. K. Andrého (1763–1831), který byl zakladatelem spolku na podporu šlechtění ovoce a révy v Brně.

Růst odrůdy je střední, při větším zatížení keřů snadno slábne. Středně velký list má sytě zelenou barvu a je méně dělený. Hrozen je středně velký, hustý, křídlatý a na velmi krátké stopce. Bobule je malá, modročerné barvy s pevnou slupkou, která velmi dobře odolává plísni šedé. Réví vyzrává velmi dobře a mrazuodolnost je velmi dobrá, proti ostatním houbovým chorobám je odolnost střední. André vyžaduje výborné polohy, protože zraje pozdě a je současně náročná na hluboké a živné půdy. Plodnost je velmi dobrá a má-li být jakost vína výborná, pak je nutná probírka hroznů a velmi pozdní sklizeň, aby se větší část vysokého obsahu kyseliny jablečné odbourala na keři. André patří do nejteplejších oblastí.

Vína z velmi dobře vyzrálých hroznů, u nichž proběhlo jablečno-mléčné kvašení, mají tmavě granátovou barvu, jsou plná a po vyzrání na sudech a na láhvích se u nich vyvine hebká chuť zralé třísloviny.

Základní charakteristika jakostního vína

Tmavě granátová barva s vůní zralých ostružin, podbarvených tvrdším projevem tříslovin a kyselin v mladém víně a se zralou plností při dostatečné ovocnosti ve vínech láhvově zralých, v nichž se zvyšuje plnost a typičnost červeného vína.

Stolování

Je lehčí a dobře pitelné, tak se hodí ke smaženým rybám, jednodušším úpravám červených mas, sýrovým pomazánkám, grilovaným kotletám či špízům. Jsou vhodná ke grilovaným masům a k tučnějším sýrům. Jsou vděčným doplňkem k tvrdým sýrům a tmavým a uzeným masům.

Doporučujeme podávat při teplotě 14-16 °C


CABERNET MORAVIA

Zápis do Státní odrůdové knihy 2001

Odrůdu vyšlechtil Lubomír Glos v Moravské Nové Vsi křížením (Cabernet Franc x Zweigeltrebe). Odrůda má bujný růst, velké, méně dělené listy tmavé barvy a střední až velké, středně husté hrozny. Bobule je středně velká, kulatá, ojíněná, má pevnou a plísni šedé odolávající, modročernou slupku. Bobule mají kabernetovou vůni a velmi příjemnou chuť. Zrání je velmi pozdní. Plodnost je výborná a pravidelná. Patří do nejteplejších poloh a oblastí. K výrobě vysoce kvalitních vín je třeba regulovat sklizně.

Základní charakteristika jakostního vína

Tmavě granátová barva. Aromatické látky černorybízové, typické pro kabernetové odrůdy, jsou spojeny s ovocností a s dobře strukturovanými tříslovinami, které dávají při zrání vína na láhvi příjemný komplex typický pro červená vína severnějších oblastí.

Stolování

Podává se k masitým jídlům s kořeněnými omáčkami a k tučným sýrům.

Doporučujeme podávat při teplotě 14-16 °C


CABERNET SAUVIGNON

Zápis do Státní odrůdové knihy 1980

Původní kabernetovou odrůdou byl Cabernet Franc, který je blízce příbuzný s lesní révou. Přirozeným opylením odrůdou Sauvignon vznikla v současné době módní modrá odrůda Cabernet Sauvignon. Cabernet Franc byl neprávem zatlačen do pozadí. Vína odrůdy Cabernet Sauvignon obsahují sice více taninů, jsou tmavší a tělnatější, ale vína původního Cabernet Franc mají jemnější texturu, někdy i přitažlivější vůni a dovedou ve směsi s Cabernet Sauvignon mírnit jeho divokost.


Cabernet Sauvignon je s cca 140 000 ha celosvětových výsadeb na 7. místě mezi nejrozšířenějšími odrůdami. Říká se o něm, že je arogantním narušitelem oblastních tradic, že vytlačuje nemilosrdně ostatní modré odrůdy, že doslova pobláznil šiky milovníků vína, kteří jsou ochotni zaplatit jakékoliv sumy za minimální sklizně neskutečně hustých vín této odrůdy. Tradicionalisté Cabernet Sauvignon proklínají, importéři ho vyzdvihují v naději na tučné zisky a milovníci vína jsou potěšeni tím, že tu je odrůda, jejíž víno vždy poznají, tak jako poznají ta nejprostší domácí jídla. Říká se, že na Cabernet Sauvignon je vlastně jednoduchý recept – je to směs černého rybízu, cedrového dřeva, grafitu z běžné tužky a vůně doutníkové krabice. A právě proto, že se dá víno Cabernet Sauvignonu tak lehko rozlišit, napomohla tato odrůda do značné míry k návratu k odrůdovým vínům vůbec a k hledání jednoznačné identity i jiných tradičních odrůd, jejichž bezchybné vymodelování není ve všech oblastech tak snadné, jako to je u Cabernet Sauvignonu, jehož víno se všude snadno prodává. Různé místní odrůdy mohou být pro znalce velmi zajímavé, ale Cabernet Sauvignon to je dnes zatím jistota, i kdyby ho byl jen určitý podíl ve směsi.

Cabernet Sauvignon roste bujně a jeho letorosty jsou vzpřímené. Listy jsou středně velké, hluboce vykrajované. Hrozen střední, volný, dlouze kónický, s malými, modročernými bobulemi, které mají pevnou slupku a dobře odolávají plísni šedé. Dřevo vyzrává velmi dobře, mrazuodolnost je velmi dobrá, odolnost proti houbovým chorobám střední. Hrozny zrají velmi pozdě, a proto lze odrůdu vysazovat jen do nejlepších, velmi teplých poloh a do záhřevných, nejlépe štěrkovitých půd. 

Vína této odrůdy zrají velmi pomalu. Láhvují se po jeden a půl až dvou létech a začínají být příjemná ke konzumu po 4–5 létech, svého optima dosáhnou po 5–10 létech i později.

Z vyzrálých hroznů je chuť vždy černorybízová a k ní se pak druží podle polohy, půdy, sklizně a technologie vůně tmavých třešní, ostružin, tabáku, eukalyptu a nebo u velmi koncentrovaných vín ze zámoří vůně marmelády. Ve většině oblastí, kde se ve větší míře pěstuje Cabernet Sauvignon, je školení vína spojeno s používáním sudů barrique, které předávají vínům další vůně a chuť, zejména po vypalování sudů. Plná, aromatická vína velmi dobře doprovázejí masitá jídla, zejména jehněčí pečeni, bifteky, krůtí maso nebo úpravy jídel s kořenitými omáčkami.

Základní charakteristika jakostního vína

Tmavě granátová barva, někdy s modravým zábleskem. Typickou vůní černého rybízu doprovázejí v závislosti na zralosti hroznů i vůně třešní, ostružin, tabáku, cedrového dřeva či marmelády. Víno je mohutné, s velmi dlouho trvajícím dojmem a při vyvinuté láhvové zralosti je hebce sametové.

Stolování

Plná, aromatická vína velmi dobře doprovázejí masitá jídla, zejména jehněčí pečeni, bifteky, krůtí maso nebo úpravy jídel s kořenitými omáčkami.

Doporučujeme podávat při teplotě 14-16°C


FRANKOVKA

Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Je to pravděpodobně rakouská odrůda, na jejímž vzniku se podílela odrůda Heunisch. Pěstuje se hlavně ve středoevropských vinařských oblastech. U nás se pěstuje jen na Moravě, protože to je odrůda pozdní.

Keře jsou bujné, mají vzpřímený růst, delší internodia a velké, tmavozelené listy se třemi méně výraznými laloky. Réví vyzrává dobře, mrazuodolnost je dobrá a odolnost proti plísni šedé též. Hrozny jsou velké, křídlaté, volné. Bobule střední, kulaté, černomodré. Chuť je kořenitá. Hrozny trpívají vadnutím třapiny. Vyžaduje výborné polohy, sucho a snáší vápno.

Vína mívají světle i tmavě rubínovou barvu s fialovými záblesky. V mladém víně je travnaté aroma, které se při zrání vína mění na ostružinové vůně. Ve vínech Frankovky je vždy poněkud více kyselin než v ostatních červených vínech a zpočátku jsou i třísloviny tvrdší. Tato skutečnost vede producenty kvalitních vín Frankovky k podstatnějšímu snížení sklizní probírkou hroznů, k prodloužení doby nakvášení rmutu, a tím získání vyššího extraktu. Současně se ponechávají taková vína delší dobu vyzrávat na sudech. Tím se dá docílit při využití jablečno-mléčného kvašení výraznější charakter červeného vína, které nepostrádá na kořenitosti, a přestože je plné, ani na ovocnosti. Vína se dají dobře skladovat a zrají na láhvi pomalu.

Základní charakteristika jakostního vína

Tmavě rubínová barva. V mládí překrývá chuť tvrdých kyselin ostatní látky. Po zmírnění tvrdých tónů mladosti se objevuje příjemná kořenitost spojená s ovocností a vyzrálým projevem extraktivního vína typického pro severní vinařské oblasti, které se v nejlepších ročnících vyznačuje hebkostí.

Stolování

V závislosti na vyzrání hroznů je víno Frankovky buď běžným denním vínem ke svačinám a k celé řadě obvyklých jídel všedního dne, nebo jako víno láhvově zralé z dobrých ročníků se výborně hodí k pečeným masům, ke zvěřině, ke kachně i huse, ke guláši, k jídlům z vnitřností, ke kořeněným jídlům zeleninovým, k polentě, ke zrajícím i bílým sýrům, k těstovinám v kořenité úpravě, k některým typům pizzy.

Doporučujeme podávat při teplotě 14-16 °C


MODRÝ PORTUGAL

Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Traduje se, že roku 1772 povolal hrabě de Fries na svůj zámek v Bad Vöslau u Vídně několik vinařů z okolí a předal jim svazky réví odrůdy, které dostal od své obchodní agentury v Oportu v Portugalsku. Odrůda měla takové přednosti, že za několik let byly v okolí obce vysazeny dvě třetiny vinic odrůdou Blauer Portugieser, které se podle obce říkalo též „Vöslauer“. Pěstování se rozšířilo i do sousedního Badenu a postupně do celé monarchie. V Bad Vöslau vzniklo u tamní firmy R. Schlumberger v roce 1848 první šumivé víno z Modrého Portugalu, které si získalo nesmírný ohlas daleko za hranicemi Rakouska.

Modrý Portugal, maďarsky Oportó, na Balkáně Kraljevina, ve Francii Portugais Bleu je bujného růstu a keře mají velkou životaschopnost. List je střední až velký, světle zelený, hladký, nehluboce dělený. Tlusté réví vyzrává středně a není mrazuodolné. Odolnost proti všem houbovým chorobám je nízká. Nároky na orientaci polohy a na půdu jsou malé. Nesmí se vysazovat do dolin. Snáší sucho. Sklizně jsou vysoké po mírných zimách. Po mrazovém poškození se keře rychle regenerují a vynahrazují ztráty. Hrozny jsou velké, křídlaté, středně husté. Bobule střední, kulaté, s tenkou slupkou modré barvy. Dužnina je řídká, má málo kyselin i cukrů. Zrání hroznů je rané až středně rané. Hrozen může sloužit i jako nenáročný stolní hrozen.

U nás byl kdysi Modrý Portugal nejrozšířenější modrou odrůdou nejen pro vysokou úrodnost, ale i pro dobrou pitelnost jemného, svěže aromatického vína, které bývalo na venkově doprovodem pracovních svačin i běžných denních jídel. Červená barva vína odpovídá velikosti sklizně, ale vždy je méně intenzivní. Mladé víno má jemnou květinovou vůni, která je nesmírně příjemná a je-li podporována mladistvou harmonií vína, pak svádí k opakovanému doušku.

Použitím zvláštní technologie – tzv. karbonické macerace lze vytvořit velmi příjemný typ mladého červeného vína z Modrého Portugalu, které přichází na trh pod názvem „Svatomartinské víno“ v den svátku sv. Martina, tedy ještě před Beaujolais, k němuž se dá směle přirovnat. Víno Portugalu se občas užívalo ke spojování s vínem Frankovky, aby se docílilo rychlejšího zrání a zjemnila se tvrdost kyselin a tříslovin Frankovky. Takovou směs nazývali na Slovácku „Slovácký granát“ a bývala velmi oblíbená.

Základní charakteristika jakostního vína

Jemně rubínová barva a mladistvá vůně květin jsou nejtypičtějšími znaky. Víno má méně tříslovin, je lehčí, velmi příjemného projevu, vyniká výbornou pitelností a harmonií.

Stolování

Vína Modrého Portugalu se pila často k družné zábavě pod víchem, kde se podávaly studené masité pokrmy. Lehká vína této odrůdy se hodí k zahánění žízně při stolování a dají se kombinovat s velkou paletou pokrmů, neboť svou neutralitou výraz jídel nijak neruší. Jsou vhodná ke zrajícím sýrům.

Doporučujeme podávat při teplotě 13-15 °C


RULANDSKÉ MODRÉ

Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Podobně jako Chardonnay je i tato burgundská odrůda velmi rozšířena po celém světě. Nese téměř všude původní francouzský název Pinot noir, v Itálii Pinot nero, v Německu Spätburgunder a v Rakousku Blauer Burgunder, Crni burgundac na Balkáně, Kisburgundi v Maďarsku. U nás původně Roučí modré. Francouzský název Pinot je odvozen od slova Pin = šiška, protože jeho malé, bobulemi nahloučené hrozníčky připomínaly šišky jehličnanů.

V genotypu odrůdy jsou zakódovány rodiče samovolně v přírodě vzniklé odrůdy z křížení Mlynářka (Pinot meunier) x Tramín. Pinot dal císař Karel IV. dovézt do Čech z Francie. Traduje se, že první sazenice věnoval nákladníkům hor viničních na Mělníku za pomoc při potírání lapků na řece Labi. Jeden z mělnických měšťanů povolal vinaře i s rodinami z Burgundska, aby zavedli pěstování Pinotu na Mělníku tak, jak se pěstoval v Burgundsku. Na jedné z mělnických vinic byl do kamene opěrné terasy vysekán nápis Chambertin 1348, odkud byla réva dovezena.

Pinot noir má středně velké, tmavě zelené, mírně třílaločné listy, středně husté olistění. Hrozny jsou malé, válcovité, husté. Bobule malé, kulaté, modré, s tenkou slupkou, která snadno podléhá hnilobě, a proto se šlechtitelé snaží vyhledávat klony s méně hustými hrozny. Dužnina je řídká s kořenitou chutí. Réví vyzrává dobře a mrazuodolnost je dobrá, odolnost proti houbovým chorobám střední. Plodnost je pravidelná a dobrá. Vyžaduje nejlepší polohy, na hlinité půdě dává vína plná a tmavších barev, na štěrkovité vína světlejší, ale s velmi jemnými vůněmi.

Vína odrůdy Pinot noir mají mnoho variant podle světových oblastí, kde se tato odrůda pěstuje, ale i podle toho, jak s nimi vinař zachází. Většinou jsou rubínové barvy s nazlátlým okrajem v místě, kde se povrch vína stýká se stěnou sklenky. Vůně mladých vín připomíná ostružiny, jahody, z dobře vyzrálých hroznů spíše černé třešně. Ve vyzrálých vínech se objevuje vůně kůže, kouř hořícího dřeva, vůně tlejícího listí, sušených švestek, povidel. Chuť dobře vyškolených vín je velmi přitažlivá pro nízký obsah kyselin, velmi jemné třísloviny, hebkost klouzání po jazyku, ohromující plnost, která se zráním zvyšuje. Vína se velmi dobře hodí pro dlouhodobé skladování.

Z odrůdy Pinot noir se ale nedělají jen červená vína. V některých oblastech jsou oblíbena vína růžová buď jen z Pinot noir nebo ve směsi s Rulandským šedým (Badisch Rotgold). Slupka bobulí obsahuje málo červeného barviva, a proto se lisováním celých hroznů snadno docílí bezbarvé klarety, které jsou součástí základu směsi vín pro výrobu šumivých vín Champagne. Základ obsahuje obvykle vína ze dvou až tří ročníků odrůd Chardonnay, která dodávají směsi jemnost a delikátnost, Pinot noir, který vytváří mohutnost a bohatost dojmu, a víno odrůdy Pinot meunier (Mlynářka), které podporuje rychlejší stárnutí směsi, dráždí chuťové bradavky ušlechtilou kyselinou a Pinot noir obohacuje konečný dojem.

Červená vína Pinot noir se podávají v širokých „břichatých“ pohárech a platí pro ně pravidlo, čím starší víno, tím objemnější pohár, který se plní jen do pětiny až čtvrtiny celkového objemu, aby se široká hladina vína mohla dobře provzdušit. Taková vína lze podávat bez pokrmů, k tichému obdivu jejich vůní a stavby a k meditování s přáteli. Při stolování se předkládají k pečeným masům, k pernaté zvěři, k nadívané drůbeži a doporučují se k pokrmům z hub a k mnoha druhům sýrů.

Základní charakteristika jakostního vína

Bledě rubínová až cihlově červená barva se zlatavým okrajem kolem stěn poháru. Aromatické látky jsou v mládí nejpodobnější vůním jahod, ostružin, červených třešní a později se projevují jako švestková povidla, kůže, kouř či tlející listí. Kyseliny jsou jemné, stejně tak i méně zastoupené třísloviny.

Stolování

Červená vína Pinot noir se podávají v širokých „břichatých“ pohárech a platí pro ně pravidlo: čím starší víno, tím objemnější pohár, který se plní jen do pětiny až čtvrtiny celkového objemu, aby se široká hladina vína mohla dobře provzdušnit.

Taková vína lze podávat bez pokrmů, k tichému obdivu jejich vůní a skladby a l meditování s přáteli. Při stolování se předkládají k pečeným masům, jemným úpravám zvěřiny i jiných tmavých mas, pernaté zvěři, nadívané drůbeži a doporučují se rovněž k pokrmům z hub a k mnoha druhům sýrů. Jsou skvělá také k dennímu posezení s malým zákuskem.

Doporučujeme podávat při teplotě 14-16°C


SVATOVAVŘINECKÉ

Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Ve Francii se nazývá Saint Laurent, v Rakousku Sankt Laurent, dnes se nejvíce pěstuje u nás. Genetické analýzy ukazují, že odrůda je příbuzná s odrůdami burgundskými. Odrůda se nejvíce rozšířila se zavedením vysokého vedení révy v Rakousku a u nás, protože byla pro tento způsob pěstování dobře přizpůsobena.

Keře jsou bujného růstu, list střední, tří až pětilaločný, středně hluboko vykrajovaný. Dřevo vyzrává dobře, mrazuodolnost dobrá, odolnost proti houbovým chorobám střední. Hrozen je střední, kónický, mírně křídlatý a hustý. Černomodré bobule jsou většinou oválné a z hustého hroznu se někdy vytlačují. Bobule uvnitř hustého hroznu jsou méně vybarvené a s vysokým obsahem kyselin. Bobule se začínají vybarvovat ke svátku sv. Vavřince (10. srpna). Na polohy není náročné, snáší i méně živné půdy. V mládí plodí dobře, později se objevuje střídavá plodnost.

Víno Svatovavřineckého je u nás oblíbeno pro tmavě červenou barvu, výraznou višňovou a někdy až černorybízovou vůni, výrazný odrůdový charakter a zajímavě strukturované třísloviny. Někdy bývají mladá vína zatížena příliš vysokým obsahem kyselin. Vína se velmi dobře hodí k tomu, aby doprovázela tmavá masa a sýry s intenzivní chutí.

Základní charakteristika jakostního vína

Tmavě granátová barva s fialovými odstíny. Hrubší výraz tříslovin i kyselin doprovázejí vůně višní a někdy i černého rybízu. Víno je středně plné až plné, v době láhvové zralosti se jeho agresivnější charakter mění v říznou a nakonec sametovou plnost.

Stolování

Svatovavřinecké se podává k běžné konzumaci všedních jídel a k sýrům. Velmi dobře se hodí jako doprovod tmavého masa a sýrů s intenzivní chutí. Je dobrým doplňkem také ke kořeněnému vepřovému nebo ke zvěřině. Potěší rovněž v kombinaci s husou či kachnou.

Doporučujeme podávat při teplotě 14-16 °C


ZWEIGELTREBE

Zápis do Státní odrůdové knihy 1980

Odrůdu vyšlechtil ředitel vinařské školy v Klosterneuburgu v Rakousku dr. F. Zweigelt v roce 1922 a o její rozšíření se zasloužil po druhé světové válce dr. Lenz Moser. V současnosti je v Rakousku nejrozšířenější modrou odrůdou a plochy se stále zvětšují.

Pochází z křížení (Svatovavřinecké x Frankovka) a je Frankovce podobná. Má velké, tmavozelené listy, vzpřímený růst, středně velké, křídlaté hrozny s modročernými, kulatými bobulemi, které mají pevnou slupku a dobře odolávají plísni šedé. Réví vyzrává dobře a má dobrou mrazuodolnost. Odolnost proti houbovým chorobám je střední. V teplých oblastech snese i druhořadé polohy. Vhodná odrůda pro hlinité půdy, na písčitých ochabuje růst. Zrání hroznů je střední. Plodnost je pravidelná a velmi dobrá. Z vyšších sklizní jsou vína hrubá, pro výrobu kvalitních vín potřebuje omezení násady hroznů řezem a jejich probírku.

Vína jsou tmavě granátové barvy s fialovým zábleskem a mají aroma ovocně-kořenité, mnohdy připomínající bobulové ovoce. Jejich chuťové vlastnosti jsou silně závislé na velikosti sklizně hroznů připadající na jeden keř. Při omezených sklizních jsou vína barevná, plná, po vyzrání jemná a hebká, ale nepostrádají při tom dostatečné zastoupení tříslovin a určitou říznou pevnost. Doprovázejí proto bez problémů nejrůznější masité pokrmy i vydatné sýry.

Základní charakteristika jakostního vína

Granátová barva a ovocně kořenitá chuť nepostrádají vůně višní i jiného bobulového ovoce. Vína jsou rozdílné plnosti. Při usměrněné sklizni je plnost výraznější a třísloviny komplexnější, takže se dá docílit jemné a harmonické víno.

Stolování

Vína Zweigeltrebe doprovázejí bez problémů nejrůznější pokrmy i vydatné sýry, případně těstoviny. Hodí se k pernaté zvěřině, k bifteku a slabě kořeněným červeným masům i k jemným tvrdým sýrům.

Doporučujeme podávat při teplotě 14-16 °C

 


ODDEJTE SE RŮŽOVÝM RADOVÁNKÁM
... Koktejly narůžovo

Růžová vína jsou lehká a přitom chuťově výrazná. Tato charakteristika z nich dělá hit léta pro domácí spotřebitele.

Právě Česko má ideální podmínky pro výrobu růžového vína a v budoucnu se může stát jeho velmocí.

Základním aspektem úspěchu je poloha České republiky. Díky chladnějšímu klimatu mají naše růžová vína větší aromatické spektrum a dosahují vyšší mocnosti a svěžesti, postavené na šťavnaté kyselině s plnou dochutí. 

Další výhodou je odrůdová rozmanitost, typická pro moravské i české vinařské oblasti. Naše sluncem slazené a nocí kořeněné hrozny se ve správném stadiu zralosti chlubí vyváženou kyselinou a dobře zabudovaným zbytkovým cukrem, který českým růžovým vínům zvaným též růžák propůjčuje špičkovou svěžest.

Jaká vína jsou růžová...

Spousta lidí neví, co si o růžových vínech myslet. Lákají je hravými odstíny, svádějí svěžestí a znejišťují svým neukotveným postavením kdesi mezi bílými a červenými víny. Věříme, že po ochutnání našeho růžového vína tento podezřívavý postoj opustíte.

úsměv vzbuzuje rozšířená obava, že růžové víno vzniká slitím červeného vína s bílým. Kdepak, vinaři si práci nezjednodušují! Růžové víno, neboli rosé, se nejčastěji vyrábí z odrůd modrých hroznů metodou krátkého naležení rozemletých hroznů (rmutu). Říká se, že růžové začíná svůj život jako červené víno, ale pak jej žije jako víno bílé. Rmut s modrých hroznů se nechává naležet zpravidla jen 4 až 6 hodin, aby se ze slupek uvolnilo pouze málo červeného barviva. Pak se mošt od slupek oddělí a dále je s ním nakládáno stejně jako při výrobě bílého vína. Takový výrobní postup propůjčuje růžovým vínům jejich tolik žádaný mladý esprit. Svěžest, kterou od růžového očekáváme, vyžaduje potřebný podíl kyselin. A ty zráním hroznů ubývají. Navíc čím vyšší je cukernatost použitých hroznů, tím se barva vína posouvá do méně atraktivních nahnědlých tónů. Proto volíme krátkodobou maceraci, která dává vzniknout svěžím vínům lehčího charakteru a výraznější chuti.

Díky tomu se růžová vína chlubí celou škálou barevných odstínů. Sluší jim sladce malinové tóny, jemně lososové a pomerančové i temně cibulovéí. Není to nádhera popisovat svoji skleničku růžového vína slovy „květy pivoněk“, „zralé meruňky“, „červánkový nach“?

Popularita růžového vína prudce stoupá. Ve Francii rosé dokonce poprvé v historii překonalo svou bílou konkurenci a posunulo se na druhé místo za tradičně preferované červené. Také u nás se konzumace růžového stala trendem.

Proč se lidé zbláznili do růžové barvy? Růžová vína opřádá atmosféra mladistvosti, životní dynamiky. Růžové je romantické, ale zároveň má čertíky v očích. Pije se mladé a má za úkol osvěžit, lehce chutnat, nekomplikovat.

Jak pít růžové...

Pokud si rádi dáváte vinný střik, budete růžové víno milovat. Toto lehké, snadno pitelné víno kouzelných barev však sedne i většině ostatních. Je to osvěžení, které navíc může být servírováno i v netradičních variantách. Růžové patří k party, piknikům i tolik oblíbeným grilovačkám.

Správně vychlazené růžové víno je ideálním nápojem především pro teplé jarní a letní večery. Aby se mohlo představit v plné kráse, mělo by být vychlazeno na teplotu od 8 do 12 stupňů. Růžové může být podáváno dokonce přímo na ledu či ve svůdných koktejlech. Ale pozor – růžové ztrácí svoji roztomilost, pokud je přechladíte.

V rozmarném létě si možná budete chtít dopřát speciální „odrůdu“ růžového vína – tzv. „plážovky“. Získáte je tak, že si s sebou k vodě vezmete láhve svého oblíbeného růžového a zahrabete je velmi hluboko do písku, kde se víno správně vychladí.

Růžová sezóna však nekončí s létem, růžová vína si můžete užívat během celého roku.

Růžová vína se většinou nearchivují. Svojí povahou se hodí spíše k rychlé konzumaci. Proto se obecně doporučuje konzumovat růžová vína pouze do dvou let od sklizně.

Pokud si přinesete láhev růžového domů, skladujte ji v teplotně stabilních, chladnějších podmínkách. Především se vyvarujte jejímu vystavení přímému slunečnímu záření, které výrazně ovlivňuje kvalitu vína a zkracuje jeho životnost. Tento aspekt je tím zásadnější u růžových vín, neboť kvůli své atraktivní barvě jsou plněna do průhledných lahví.

Vhodné uskladnění je pro růžová vína velmi důležité. Vždyť jedině víno, kterému se dostalo dobrého zacházení, vám ze sebe může odevzdat to nejlepší.

Koktejly narůžovo...

Variace na vinný střik

  • 15 cl růžového vína
  • 10 cl sody
  • limetka
  • kostky ledu

Do sklenice vložíme led přidáme víno, zalijeme sodou a ozdobíme plátkem limetky.

Letní polibek

  • 15 cl růžového vína
  • jahody
  • drcený led

Sklenici naplníme až po okraj ledovou tříští, přelijeme růžovým vínem a ozdobíme jahodou.

Léto na venkově

  • 7 cl višňového džusu
  • 7 cl růžového vína
  • 7 cl růžového sektu (brut)
  • jahody

Do sklenice nalijeme višňový džus, zaplníme do půli ledem a přidáme nakrájené jahody. Na závěr doplníme sklenici ledem, přidáme víno a sekt.

Polibek v oblacích

  • 10 cl růžového sektu (demi)
  • 10 cl zázvorové limonády
  • maliny

Sklenici zaplníme do půli ledem, nasypeme pár malin, přelijeme sektem, doplníme do plna ledem a na závěr dolijeme zázvorovou limonádou.

Královský vrchol

  • 0,5 cl sirupu z růžových lístků
  • 15 cl růžového sektu (brut)
  • okvětní lístek růže

Do sklenice nalijeme sirup, poté opatrně přelijeme sektem a ozdobíme okvětním lístkem růže.

Čistý duch

  • 10 cl růžového vína
  • 7 cl spritu
  • okvětní lístek růže nebo orchideje na ozdobu

Do vychlazené sklenice nalijeme růžové víno a sprite. Na závěr ozdobíme okraj sklenice okvětním lístkem.


Variace na vinný střik
Letní polibek
Léto na venkově
Polibek v oblacích
Královský vrchol
Čistý duch

...

 


Víno, aneb bez čeho se neobejdete...

Přiložený soubor PDF (Download)



       © 2009 Vinařství Procházka | Design: Roman Kopecký | Webmaster: Jiří Huslík